Hračky z Jizerek přežily války i čínskou expanzi

Jizerskohorská továrna přestála dvě světové války, plánované socialistické hospodářství, expanzi levného čínského zboží i světovou ekonomickou krizi. Letos slaví pod jménem Detoa stodesáté narozeniny.

Jojo, slavná hračka pro děti a dospělé, která létá na provázku nahoru a dolů jakoby symbolizovala 110 let starou historii albrechtické firmy Detoa. V roce 1908 ji založil továrník Johann Schowanek a rychle ji přivedl k prosperitě.

„Firma to neměla lehké, ale přežila dvě světové války a také divokou privatizační vlnu v první polovině devadesátých let minulého století,“ říká Jaroslav Zeman, ředitel společnosti Detoa.

Na geniálně jednoduchou hračku jojo, dva dřevěné disky houpající se na provázku, vsadil Schowanek po první světové válce. „Na joju hodně zbohatl a proslavil ho v Československu a také v okolních zemích,“ tvrdí Zeman. „Ale později na joju také prodělal. Nechal ho vyrobit příliš mnoho a móda joja skončila ještě dříve, než Schowanek stačil své zásoby prodat.“

Ze Schowankovy firmy se za socialismu stal národní podnik Tofa Albrechtice a patřil mezi výstavní skříně totalitního režimu. Výrobky exportoval do socialistického bloku, ale také do vyspělých takzvaných kapitalistických zemí. Po roce 1989, kdy se do Česka vrátila demokracie a tržní hospodářství, se také Tofa stala soukromou společností a získala nový název Detoa.

Před dvaceti lety její roční tržby dosahovaly 150 milionů, za deset let se ale všechno zhouplo jako Schowankovo jojo. Světová a tuzemská hospodářská krize a levná čínská konkurence srazila v jedné době obrat albrechtické firmy na polovinu. „V posledních třech letech ale naše tržby rostou každoročně o osm a půl procenta,“ tvrdí Zeman. „Loni jsme se dostali zhruba na sto pět milionů korun. Díky mírnému zisku můžeme kromě jiného nakupovat nové lepší stroje.“

Schowankova joja z jeho bývalé továrny nezmizela. Vznikají tam stále, byť v pozměněné podobě. Na některých z nich jsou hlavy pohádkového Krtečka ze slavného seriálu režiséra a výtvarníka Zdeňka Milera. Detoa vlastní na Krtečka autorská práva.

„Děláme přibližně šest set druhů výrobků a sto deset let od vzniku továrny slavíme letos také retrohračkami,“ upozorňuje Zeman. „Dlouhou tradici má třeba mačkací figurka žáby.“

Dávnou éru továrny připomínají i dřevěné korálky. Jejich navlékáním vznikají například kabelky. Předlohy pro ně pocházejí ještě z první republiky, kdy je v Albrechticích dělal továrník Schowanek. Dřevěné korálky ze společnosti Detoa se v současné době vyvážejí hlavně do Japonska. Detoa asi tři pětiny své produkce vyveze, zbytek zůstane v tuzemsku. „Hodně zboží od nás bere velká německá firma Ravensburger,“ podotýká Zeman.

Albrechtické výrobky jsou z tvrdého dřeva javorů, habrů a buků. Detoa vozí kmeny nejen z Jizerských hor a okolí, ale až z jižního Slovenska a kamiony pro ně vyráží rovněž k polské Jelení Hoře. Na rok potřebuje albrechtická továrna 3 000 až 3 500 metrů krychlových dřeva. Trvá až dva a půl roku, než z klád vznikne hračka. Musí totiž co nejvíce vyschnout. Detoa si přivydělává prodejem dřeva nezužitkovaného při výrobě hraček a také pianových mechanik pro společnost Petrof. „Pro hračky se hodí maximálně patnáct procent dřeva z nakoupených kmenů. Zbytek končí v odpadu,“ prozrazuje Zeman. „Většinou nám slouží k vytápění továrny. Kdybychom museli místo dřeva kupovat dražší plyn nebo koks, výrobu bychom neutáhli a museli bychom skončit.“ Detoa zaměstnává kolem 170 lidí. Do továrny dojíždějí hlavně z Tanvaldska, ale i z Jablonce nad Nisou. „V poslední době nám pomáhá, že v Česku rostou příjmy a přibývá maminek, které kupují svým dětem spolehlivé hračky,“ poznamenává Zeman.

Detoa se řadí mezi cíle, kam míří turisté. V továrně se ukrývá muzeum hraček, kam ročně zavítá kolem 25 tisíc návštěvníků. Ti si navíc mohou udělat svou vlastní hračku.